Zápisky #2

Stále jsem nebyla schopná napsat článek o Thajsku, Bangkoku a ani žádný normální článek. Momentálně jsme navíc doma bez Wi-Fi, takže se mám alespoň na co vymlouvat... Ale mám pro Vás článek zápisky (zase) z minulého pátku. 

Tentokrát se podělím o takovou ironii osudu, která přispěla k vytvoření nového "příběhu" z Anglie. Nám se prostě pokaždý musí něco stát... Já to fakt nechápu. :D

• Pátek ráno. Zvoní budík a my po několika pokusech o "ještě pět minut" vstáváme. V tu chvíli by mě nenapadlo, jak takový zdánlivě obyčejný den může skončit... Ale někdy se to prostě posere. Bez pardónu!

• Následuje běh do práce. Běh sám o sobě pro mě není příjemnou záležitostí, ale pokud je to navíc ráno a do práce, tak by se to dalo označit jako naprostá katastrofa.

• Taková katastrofa se nám teď stává každý ráno...

• Toho dne se náš nadřízený rozhodl chovat jako arogantní debil, což Vám po už tak dost katastrofickém ranním běhu moc nepřidá.

• Tentokrát nás osud hodně pokoušel. Aby toho nebylo málo, tak nám přišla zpráva od našeho landlorda s otázkou v kolik se hodláme odstěhovat?Aha! Takže my se dneska stěhujeme, dobrý... Počkat, vždyť my nemáme kam!

• Oběd. Obědváme v restauraci hotelu Hilton. Máme výhled na West Pier a slunce odrážející se na mořské hladině. Ochutnáváme nově připravované menu. Jaká irionie, když za pár hodin budeme bezdomovci.

• Znovu následuje běh. Tentokrát z práce "domů". Zbalit si svých "pět švestek". A doufat, že tam vůbec budou. A že se k nim vůbec dostaneme.

• Abyste to pochopili, tak jsme měli zaplacený nájem pouze na půlku měsíce (díky bohu!) a stěhovat se měli o víkendu, jenže náš landlord byl člověk chabého rozumu a ještě horší povahy.

• Náš landlord byl muslim. Což jsme ale zjistili až po nastěhování se a zaplacení nájmu... 

• Muslim, který nepracuje a žije nejspíš z dávek a peněz, které vydělá z rozhodně NE legálního pronajímání pokoje v bytě 1+1, s tím, že on spí v "obývacím pokoji", který je zároveň kuchyň takže soukromí na bodu mrazu. Muslim, který v tom pronajímaném bytě kouří jednu za druhou. Taky kouří trávu, to prej Aláhoj nevadí. A pije, ale to Aláh vidět nesmí. 

• A je to muslim, kterého jsme viděli koukat se na porno z devadesátek, v kožených tangáčích a dámskou návštěvou v koupelně, když ljsme si jednou takhle šli do kuchyně udělat čaj. To si myslím, že by se Aláhoj nelíbilo.

• Jednou večer se taky snažil přesvědčit Jana, jak je islám hrozně super a že korán je ještě víc super. A nejspíš ho hodně zklamalo, že Jan nekonvertoval a já druhý den neměla na hlavě burku...

• Místo toho jsem každý večer usínala se strachem a pepřákem vedle polštáře.

• Takže jsem nakonec byla ráda, že jsme našich "pět švěstek" (bylo toho o hodně víc) sbalili o několik dní dřív a nachvíli se z nás stali bezdomovci.

• Ale spát v únoru pod mostem nepřipadalo v úvahu za žádnou cenu. Takže jsme museli do hotelu za šílenou cenu.

• A večer jsme najednou seděli na večeři v hotelovém salónku s výhledem na Brighton Pier. 

P.S. Nikdy jsem nepotkala nikoho tak ulhanýho!

P.S.S. Kožený tangáče byly nechutný. Hodně nechutný.

P.S.S.S. Oběd v Hiltonu byl pro zaměstnance, kterými my jsme. 

P.S.S.S.S. Osud je někdy pěknej parchant! Ale má to svůj smysl. Všechno má svůj smysl.

Lucie