Nedělní ráno

Nedělní ráno. První ranní paprsky slunce se prokousaly mlhou a dopadají na mou tvář. Je chvilku po sedmé a já sedím na jógové podložce (růžové s puntíky z Tigeru) a dojídám misku s cereáliemi. 

Porozuju, jak se svět probouzí k životu, ehm, jak se naše ulice probouzí k životu. Holuby, kterých je teď v Brightonu nevídaný počet se “rozbalují” ze spánkového módu (huňaté a opeřené kuličky)a začínají lítat ulicí tam a sem, čímž narušují teritorium rackům, kteří to zatím bez zaujetí sledují ze svých pozic na lampách, brzy se však dají do hlasitého “krákání”? Krákají racci? Racčení. To je lepší. Brzy se pustí do hlasitého racčení. Nenávidím to, ale bez toho by to nebylo prostě ono. 

Jako každý den pozoruju postaršího pána, jak naproti v obchodě s názvem “Tropical 4 you” vykládá bedny s ovocem na police. Dneska byl o něco rychlejší než já, ale v týdnu jsme naprosto synchronizovaní. Já vstanu a roztáhnu závěsy a on přináší první bedny. A to by bylo z probouzení života v ulici asi všechno. Ne, nesmím zapomenout na cizince, který pracuje obchodě hned vedle Tropical 4 you, ten dělá, že něco dělá už když vstávám. A víc nic. Na to, že bydlíme na jedné z nejrušnějších a nejhlavnějších ulic se toho tady ráno moc neděje.

O to je to ale kouzelnější. Sluneční paprsky a ranní mlha pokrývají všechny střechy, stromy a ulice, jakoby se na ně vysypal nějaký kouzelný poprašek a všechno to vypadá tak “čersvě”, nově, nepoužitě a krásně. 

Sama nemůžu uvěřit tomu, co říkám, ale ráno je kouzelná část dne. Miluju rána. (Ha,ha,ha,ha) Já, která léta pokládala ráno za peklo na zemi si teď užívám každou chvilku v tuhle “nelidskou” hodinu.  Kromě toho, že všechno vypadá tak klidně, jsem i já nezvykle klidná. Jsem ve stavu, do kterého už se po zbytek dne nedostanu. Ačkoliv bych měla být k smrti unavná, jelikož jdeme už po osmé za sebou do práce a vrátíme se až večer, tak jsem klidná, plná energie a šťastná. Moje mysl je plná energie, fantazie, myšlenek a nápadů, takže jsem se rozhodla začít psát články ráno. Tím chci omluvit to, pokud zním jako z jiný planete. Ráno jsem úplně jako jiný člověk. 

Navíc snídám. Posledních pár let jsem ráno vzládla nanejvýš kakaíčko nebo oběd, popř. večeři, to když to bylo hodně pozdní ráno. Teď ovšem snídám skutečně. Cereálie s mlékem, pomerančový džus, moje nejoblíbenější “pitíčko” alá čokoládové sojové mléko s nižší obsahem cukru (Jedinné sojové mléko, které zvládnu pít a navíc mi chutná. Jedinné až tak, že i jiná příchuť od Alpro je nepřípustná a stejně tak to s normální obsahem cukru. A já přitom nesnáším sojové mléko a produkty s nižším obsahem cukru!). 
Cereálie, džus a pitíčko je neměnná kombinace, kterou doplním tím “co dům dá”. Takže třeba mufffiny, vafle, ovoce, jogurt, cokoliv. Snídaně na instagram to zrovna není, ale nehodlám ztrácet spoustu času s přípravou populární snídaně (ovesná kaše a všechny ty bowl s ovocem a posypané semínky), abych si jí vyfotila a nesnědla, protože by mi to nechutnalo.

Ráno mám na práci lepší věci. Čtení. Číst si ráno je jedna z nejlepší věcí, který jsem kdy dělala. Moje mysl vnímá každý slovo a já se můžu plně soustředit a ponořit do stránek knihy, o kterých pak uvažují moje myšlenky následující hodinu. Momentálně se mnou snídá kniha s názvem Kdo bude plakat až tady nebudeš? Sto životních lekcí od Mnicha, který prodal své ferrari - Robin S. Sharma. Každé ráno si přečtu pouze pár lekcí, tyhle knížky je totiž potřeba servírovat si po částech. A nemůžu si to vynachválit. Od tohota autora je to už třetí knížka, která mi přišla pod ruce a rozhodně ne poslední.

A když mám svůj ranní rituál, který zahrnuje i zápisky do deníku a čaj (černý s citrónem, který jsem koupila naproti v Tropical 4 you) za sebou je čas nasednou na kolo a je to do práce. Jo, fakt. Já jezdím na kole, ale o tom až příště. 

P.S. Pořád nemáme Wi-Fi. A já bych tak psala! Už jsem přečetla všechny knížky, které jsem si přivezla. Takže jsem si dnes koupila novou v angličtině. Už čtvrtou (první jsem ani nezačala číst, u druhé skončila po pár stránkách a třetí vzdala (prozatím) v pulce. Ale tuhle přečtu! Fakt! A už zase přemýšlím o růžových vlasech (ale jen trochu, takže klid mami) a o novém tetování... Momentálně sedím v McDonald's a už mi chybí jen jeden bod a příště dostanu čokoládu zdarma! 

Zkuste si přivstat a užít ráno!

S láskou Lucie