Taky jsme našli tuhle houpačku, kde jsem se pohupala, Jan to vyfotil a jelo se dál, aby jsme si ten poslední den s motorkou na ostrově užili a nenechali tam tomu thajcoj zbytečně moc benzínu, žejo! Navečer naposled jsme navštívili záchrannou stanici Lanta Animal Welfare, pomazlili kočička a vyvenčili pejska. A já si odvezla celkem devět triček, jeden kalendář a jednu tašku a dva náramky! Takže celkem 5000 THB pro zvířátka, o která se tu starají! Hrozně moc bych Vám chtěla poděkovat, že jste se zapojili a pomohli! Já byla tak šťastná, když jsem peníze vhazovala do "domečku" s příspěvky! A Vy snad budete taky až Vám to "thajský zboží" předám!
Uterý bylo pro "papír" nudný. Nasedli jsme na jednu ferrry a pluli. Vystoupili a nasedli na druhou ferry a znovu pluli. Večer si v centru Krabi půjčili motorku, dali jídlo a padli únavou.
Středa byl náš poslední "plážovej" den a tak jsme toho řádně využili. Ráno jsme nasedli na motorku a z Krabi se projeli na Ao Nang, kde nám nezbylo nic jiného, než si znovu zaplatit soukromou longtail boat a ještě jednou se projet!
Rozhodli jsme se navštívit ještě dva ostrovy a to Tub a Poda. První, který měl být spojení tří ostrovů dlouhým pruhem pláže (Tub) postrádal ten hlavní "spojovací pruh písku" (byl příliv, což jsme si samozřejmě předem nezjistili...) a po několika minutách čelil invazi číňanů v záchranných vestách. A před takovou invazí, kde se číňani valí ze tří lodí na plážičku, kam se prostě všichni nevejdou je potřeba vzít nohy na ramena, nasednout na loď a zmizet daleko! A nechat číňany užít si přeplněnou pláž, kde poskakují jenom samí další číňani (nejlépe v klouboucích, šatech a šátku) a všichni při každém cvaknutí fotoaparátu hromadně mávou dvouma prstama - protože prostě peace vole.
My zmizeli kousíček vedle na ostrov Poda, kde jsme se konečně dočkali vytoužených vln, chladnějšího moře a většího klidu na pláži. Já se dokonce zvládla opalovat! Ležět a opalovat se! A to dokonce dvakrát na pět minut! (To už je u mě fakt výkon hodný medaile) :D a až na "mini medůzky, které se učili žahat" (náš odborný název) to bylo dokonalý místo!
Míň dokonalý bylo druhý den vstávat s budíkem a snažit se z thajky dostat Janův pas, aby jsme mohli letět zpátky do Bangkoku. Ale nezaspali jsme a pas dostali, takže dobrý!
A od toho dne jsme si užívali Bangkoku. Hned ve čtvrtek jsme "jen tak" vyrazili do centra a v jednom z parků se projeli na šlapadle (s labutěma!), svezli se tuk-tukem (místní "taxi") a navštívili Khaosan Road.
O Bangkoku Vám ale povím příště. Zaslouží si vlastní článěk! A moji další návštěvu taky! A až Vám všechno povím, tak třeba i tu Vaši!
Ale na závěr se přece jenom o něco podělím. Prozradím Vám, jakou nejlepší restauraci můžete najít na každým rohu, jak v Bangkoku, tak na ostrovech nebo na Krabi.
Restauraci, kde vedle u stolu nebude sedět a řvát dítě, nikdo Vám nebude říkat v jaký části smíte/nesmíte kouřit, nebudete muset čekat na účet nebo obsluhu. Naši nejoblíbenější a nejnavštěvovanější restaurací byl jakýkoliv schod, obrubník, zídka, lavička, nebo klidně zem. Náš stůl byla zem nebo kolena a příbor nahradili ruce a ubrousek nějaký (stejně už propocený) kousek oblečení, který máte právě na sobě. A jaký výhled z takový restaurace budete mít je jenom na Vás!
Takže návod zní: nakupte si nějakej street food, pití a posaďte se, kde se Vám to zlíbí!
A poslední noc jsme strávili v hotelu s bazénem na střeše... p-e-r-f-e-k-t-n-í, co bych Vám tak povídala!
Teď už mrznu v Čechách a stejská se mi po tom pitomým vedru!
Lucie.B
Žádné komentáře:
Okomentovat