Valentýn

Je 13.02.2016 a já se poprvé probouzím na naší nové (anglické) adrese. Za oknem panuje to pravé anglické počasí a tak ještě chvíli zůstávám pod peřinou, která je dostatečně velká, takže půlka patří tomu klukovi, který mi právě věnuje svůj první ranní úsměv. Srdce mi poskočí štěstím a kdyby mi nebyla taková zima, přála bych si ten okamžik prožívat znovu a znovu. Protože najednou chápu proč se říká, že to není o tom, s kým chceme strávit páteční noc, ale o tom s kým chceme strávit i sobotní ráno.

A já moc dobře vím s kým. Po všech těch ránech za posledních 23 měsíců (na což mě nenápadně upozorňuje upomínka v kalendáři) je to pořád jeden stejnej kluk, co mě už tisíckrát rozesmál a párkrát i rozbrečel.

Láska a vztahy. 
Alfa a omega všeho.
Můžeme se vznášet na obláčku štěstí s růžovými brýlemi na očích a všechno je pak najednou krásný. No a když vyletíte hodně vysoko, může Vám pád dolů zlomit vaz. A vy ztratíte ty brýle a svět je najednou úplně jinej. Už vůbec není krásnej a o růžvých brýlích nechcete ani slyšet. Chvíli to trvá, ale nakonec si je stejně zase nasadíme.
Co by jsme si totiž počali bez lásky?
Vidíme ji všude. Máma a táta, pohádky o Popelce, Sněhurce, Růžence.. apod., taky ty naivní představy vytvářející romantický (především americký) komedie. Páry na ullicích, o kterých v období po "pádu" prohlašujeme, že se stejně rozejdou, protože všichni se rozejdou (protože právě my jsme se rozešli žejo).
A pak je tu Valentýn
V obchodech se začnou objevovat kýčovitý hlouposti ve tvaru srdce, všechno má speciální valentýnskou edici a najíst se 14. února v restauraci bez rezervace je tak trochu mission impossible. V Čechách na tento den něktěří pohlíží trochu s odporem, v Anglii ho ale milují. Všude a všechno je ve tvaru srdce, kytici růží koupíte na každým rohu, stejně jako valentýnky, tedy jen do 12. února, den před Valentýnem toho na Vás moc nezbude.
A tak, když jsme odpoledne vyrazili do centra už jsem nenašla tu roztomilou valentýnku, kterou jsem si vyhlídla včera a červený balónky byly v sedm večer naprosto nedostupným zbožím, všichni pobíhali sem a tam s kyticí v jedné ruce a dárkovou taškou v druhé.
A ikdyž se to zdá poněkud šílené, tak přesně taková láska je. Poněkud šílená.
My si v rámci tohoto šílenství začli do McDonald´s, kde jsme si dali "romantickou večeři" den předem, to aby jsme nemuseli na Valentýna vytáhnout nohy z bytu a mohli se cpát chipsama, který jsou si nakoupili hned po večeři. Kdy jsem si k nákupu přihodila i čokoládový bonbóny od Lindt, kterýma mě zítra Jan překvapí.
A už někdy včera jsem tušila, že budu nutně potřebovat balónek...
Potřebovala jsem ho natolik, že když jsme se vydali z centra a spoléhali na to, že nějaký koupíme cestou domů, kde jsme na žádný nenarazili, takže jsme šli zpátky a nebyl to zrovna kousek a obchody už zavírali. Ale nakonec jsem z jednoho obchodu odcházela s balónkem v ruce a úsměvem na tváři. A za největší úspěch pokládám to, že Jan to všechno absolvoval bez keců.
Tomu říkám láska!

PS: Užijte si Valentýn. Ať už s přítelem/přítelkyní nebo s kopcem zmrzliny!

PPS: Já mám Valentýn ráda. Jasněže si můžeme vyznávat lásku a dávat dárky každý den, ale kdo z Vás to dělá? Valentýn  je vlastně takový připomenutí, že bychom měli. Alespoň jednou za rok!

PPPS: Nějakou valentýnku nakreslím! A kytka nebude, protože nemáme vázu.

PPPPS: Já nemůžu žít bez lásky!

Je 14.02.2016. Ráno (čti: ve 12:00) svítilo sluníčko, takže jsme se nakonec přeci jen vydali ven, kde už sluníčko moc nesvítilo a my se vrátili domů s rýmičkou... Ale fotky mám pěkný! To zase jo! 

s láskou Lucie.B