Mlha a "déšť" v Brightonu nemusí znamenat vůbec nic špatného. A pro upřesnění: pod tím "dešťem" si představte takové mrholení, něco jako rozprašovač vody na zahradě. Takže se pomalu loudáme domů a necháváme se příjemně "oprašovat".
A tak si stejně jako ráno téměř poskakuji, jako malá Lucie, co běhala v létě na zahradě. A je to vlastně paráda. A všechno vidím v tom lepším světle. Najednou všechny ty řeči o tom, jak by jsme měli být pozitivní a brát všechno z té lepší stránky nejsou jen řeči a když se chce, tak to jde!
Takže je najednou "déšť" skvělé osvěžení, mlha pohlcující město je fascinující, prázná pláž je jako obvykle skvelá věc a prázdnější ulice, to člověk musí prostě ocenit.
A maličkosti. Všechny ty maličkosti, co můžou člověku udělat radost. Stojí za to všímat si jich, užívat si je a mít z nich radost.
A já mám radost. Radost z toho, že jsem tady v Brightonu s lidma, kteří nesedí doma na zadnici ve své zemi a nestěžují si na všechno kolem, ale s lidmi, kteří se rozhodli svůj život změnit, udělat něco pro to, aby se měli líp.
Jednou jsem měla takovou radost až jsem si obarvila vlasy na růžovo! :-D (vtip) Ale vlasy na růžovo jsem si skutečně obravila. Takže jsem na chvilku zapadla mezi místní růžovo-fialovo-modro-zeleno vlasé dívky, paní a babky. (barevnovlasý tu může být každý!)
A taky jsem se jednou spálila na sluničku (ale to už víte) a spálený je tu taky kde kdo. Ale i z toho mám vlastně radost, protože i v Anglii je v létě palermo a žadný lijáky!
+ lidi jsou tu spokojenější. Né všichni samozřejmě. Ikdyž rozhodně je to lepší než v Čechách. Alespoň, co jsem měla šanci poznat. A přitom vůbec nejde o místo (dobře, "vůbec" je silný slovo) ale člověk může být stejně spokojený v Brightonu, v Čechách nebo na tropickém ostrově. Je to někdě v nás. Nejde to vždy, ale když hodně chceme, tak to prostě jde. Minimálně jde vstát zítra s dobrou náladou, usmívat se na kolemjdoucí, smát se s přáteli a nebo potěšit někoho blízkého maličkostí.
Článek, co nemá hlavu ani patu, tak měl znít název příspěvku.
Možná by to výstižněji vystihlo jeho obsah. :-D
Už ani nevím, co jsem chtěla napsat, nebo o čem jsem chtěla psát. Ale mám radost, že jsem alespoň něco napsala. A hlavně, hlavně, hlavně! Mám radost, že to někdo čte! A mám ohromnou radost, když mi přijde milá zpráva, od někoho, od koho to vůbec (vůbec, ale vůbec) nečekám o tom, že čte můj blog. Stejně jako dnes! (A pak nemám mít radost)
Blog, který jsem chtěla psát už dávno, ale znáte to... začnu zítra, zítra, v pondělí, další týden, měsíc... Člověk pořád potřebuje nějaký "pevný začátek", přitom nejlepší je začít teď. A tak jsem se nakonec rozhoupala a začla. A možná tu chybí nějaký článek s názvem "První článek, proč píšu blog a kdo jsem" ale tohle psaní by mi asi moc nešlo... A všichni víte, že jsem Lucie, momentálně žiju v Brightonu a ani nevím proč píšu blog (jó na začátku nápadu psát blog jsem chtěla psát to co mám na srdci, pak jsem chtěla psát blog jen pro rodinu a přátele, známé o tom jak se máme, co děláme a sdílet tak se všemi zážitky a fotky (je totiž vcelku vyčerpávající se neustále opakovat a rozesílat všem fotky zvlášť) a nakonec jsem chtěla pomoct/poradit/podělit se o zkušenosti s těmi, co plánují vyrazit do Anglie, navštívit Brighton atd.
ALE. Skončilo to tak, že je to (a bude) kombinace všeho. A třeba Vás to bude bavit.
Můj Jan, co se snaží tvářit drsně a moje momentální závislost - The WALKING DEAD. Další seriálová posedlost, kdy musíte vidět další a ještě jeden další díl, ikdyž jsou dvě v noci a vy ráno vstáváte do práce.... (Ale když ono je to tak napínavý!)
Mějtě radost!
Lucie.B
Žádné komentáře:
Okomentovat