Po dlouhé době zase sedím na pláži. Tlačí mě chladné kamínky a do obličeje mně bije vítr s troškou slaného moře. Ale páli sluníčko, právě jsem skončila v práci a je tu klid, žádné spousty turistů pouze spousta racků. Mohla bych tu být hodiny a nikdy "nebudu mít dost".
A když na malou chvíli přeci jen "mám dost", jdu dál uličkami a ulicemi centra, kudy se valí davy. Davy místních uspěchaných angličanů (kteří se Vám v žádném, ale v žádném případě neuhnou a raději vráží do lidí), ale i davy turistů, cizinců a skupin ze všech místních jazykových škol. V jedné ruce driží tašky (obvykle) z primarku a dalších obchodů z Churchill Square a v druhé foťák/mobil/kameru a spěchají někam dál. No prostě z toho nic nemaj!
Takže narozdíl od nich já se loudám ulicí a všímám si všech těch maličkostí, po kterých se mi bude brzo stýskat. Bude se mi stýskat po tom, že když procházim kolem 5ti patrového knihkupectví, které má dveře dokokářán je z něj cítit úžasná vůně! Ta vůně nových knih! Občas mě zláká dovnitř a já mám pak chuť odejít s náručí plnou těch vońavých knih, které si chci (nutně potřebuju) přečíst a ony tu na mne čekají.
Takže narozdíl od nich já se loudám ulicí a všímám si všech těch maličkostí, po kterých se mi bude brzo stýskat. Bude se mi stýskat po tom, že když procházim kolem 5ti patrového knihkupectví, které má dveře dokokářán je z něj cítit úžasná vůně! Ta vůně nových knih! Občas mě zláká dovnitř a já mám pak chuť odejít s náručí plnou těch vońavých knih, které si chci (nutně potřebuju) přečíst a ony tu na mne čekají.
Ale jelikož na mě jedna nová a stále ještě voňavá (a hlavně anglicky psaná) čeká doma a já ještě nenašla čas přečíst si ji, tak je tam všechny nechávam čekat dál (třeba příště!) . A na chvíli se zastavím. Na přelidněném náměstí, kde se scházejí všechny ty skupinky mladých lidí z jazykových kurzů. A čekám. Na rohu postává kluk s kytarou a zpívá, obvykle to vůbec nemusím, ale tady je to nějak zvláštní, jiné, prostě lepší a tak jsem ráda, že tam stojí a hraje.
A znovu na pláž! Nikdy, nikdy, nikdy není už "dost" času stráveného na pláži. Zlášť když má přítel narozeniny! Juhůůů! Takže následující hodiny strávíme povalováním se na pláži, přebíráním kamínkům a můj oslavenec pitím piva. Sluníčko svítí, začíná odliv a zase je tu krásně!
A znovu na pláž! Nikdy, nikdy, nikdy není už "dost" času stráveného na pláži. Zlášť když má přítel narozeniny! Juhůůů! Takže následující hodiny strávíme povalováním se na pláži, přebíráním kamínkům a můj oslavenec pitím piva. Sluníčko svítí, začíná odliv a zase je tu krásně!
Ještě jednou VŠECHNO NEJLEPŠÍ pro mýho kluka! (A teď to čteš a máš radost! :-D)
A takhle nějak vypadal můj/náš čtyřicátý-devátý den (tudíž už nebo teprv? sedmý týden) v Brightonu.
Lucie. B
Žádné komentáře:
Okomentovat