Zdravím z Plymouthu!
Aneb jsme zpátky v Anglii. Těšili jsme se do Brightonu, ale to nám bohužel nedopadlo :-((((( a tak jsme tady. Ale dorazit sem vůbec nebylo jednoduchý!
Čtěte dál!
Zvoní budík. Poprvé, podruhé, potřetí...Nedobrovolně vstávám a balím, co jsme večer stihli vybalit. Jan vstávat nechce a tak máme hned 15ti minutové zpozdění. Dobré ráno Praho! Je chladno a mlhavo. Tlačíme se s kuframa uličkama Prahy, metrem, ze schodů, do schodů (!!!), v autobuse... A na letišti za ně platíme 1680,- Kč, protože nadváha 6 kg.
Konečně letíme. Celý let dítě tři řady před námi brečí a brečí a brečí! Naštěstí po chvilce koukání z okénka přistáváme. Všechno jde až podezřele hladce, ale pak dorazíme k autobusům a tam nám oznámí, že mají zpozdění a můžeme buď čekat, nebo to vzít jiným autobusem a pak metrem a... tak čekáme. Spořádáme oplatky Kolonáda, které jsem si vzala na "horší časy". Přijíždí autobus a my máme právo nasednou jako první (jako ty nejdéle čekající). Sedíme / ležíme vzadu a autobus projíždí Londýnem, aneb další vyhlídková jízda. A tentokrát jsme viděli i Tower Bridge!
Táhneme se s kufry do Subway, protože jsme si v Praze nestihli koupit jídlo. 12 Ł za dvě bagety! Zase ty šílený anglický ceny. 62 Ł za dvě jízdenky do Plymouth! Jsme blbý! Blbý, blby!
V předstihu se dali koupit za 26 Ł, ale my do poslední chvíle nevěděli, jestli vůbec do Plymouth pojedeme a tak jsme je prostě nekoupili, prostě jsme blbý! Za šedesát dva liber následuje téměř 7 hodin v autobuse.
Přijíždíme do Plymouthu. Rozlámaní a s dvou hodinovým zpožděním... Náš potencionální/budoucí landlord nebere telefon a my stojíme na autobusovém nádraží. Unavení, ztracení, naštvaní a bezmocní. Ve 23:06 nám jede poslední spoj k místu, kde by jsme měli bydlet. Autobus stíháme a jedeme. A jedeme, jedeme a najedou jedeme už docela dlouho a přitom jsme měli jet jen 5 zastávek! Ptáme se, jestli je Ashford Hill ještě daleko a řidič neví, vůbec neví o čem mluvíme a přitom nám prodal jízdenku! Naštestí jede autobus směrem k místu, kde by jsme měli bydlet.
Vystupujeme. A co teď? Je kolem půlnoci a my jsme bůhví kde a landlord pořád nic! Bereme kufry a táhneme se do ulice, kde by měl být náš budoucí domov. Nesnášíme tahat se s kuframa a je taky dost možný, že se snima budeme muset táhnout někam zpátky do centra, pěšky a spát na nich.. Někoho potkáváme a Jan se směje, že co když to je Jessie (landlord) a najednou se ozve "Jan?" a on to je vážně náš landlord Jessie a my na něj vážně jen tak narazili na ulici a celé drama potencionálního bezdomovectví je za námi.
Konec: Úterý v noci. +/- 24:00. Plymouth
Takže jestli máte "den blbec" stejně jako my, buďte vklidu, ikdyž to nevypadá nemusí to nutně skončit katastrofou!
PS: važte si toho, že jezdíte nakupovat autem! Tahat těžký tašky autobusem fakt není sranda!
Lucie.B
Žádné komentáře:
Okomentovat