Strasti & slasti

Krásné odpoledne,

cestuju si po malém tropickém ráji uprostřed indického oceánu. Jsem na svém vysněném místě, na Bali a přesto už se těším domů a na skutečný podzim! 

Jednou mi někdo řekl, že lidé cestují proto, aby se chtěli vracet domů... A něco na tom bude! Protože já už se tak moc těším domů! Těším se až obejmu mámu se ségrou a uvidím tátu! Až jim budu vyprávět o tom, jak se tu všichni usmívají a na silnicích je to šílený, ale já to přežila (teda doufám!) a jak jsme se učili surfovat, cpali se a na chvíli byli milionáři. A taky se těším až se vrátíme do našeho "anglického domů", do Brightonu! Kam se s největší pravděpodobností v Anglii znovu nastěhujeme! Můj seznam "těším se na" je vážně dlouhý, ale o tom někdy příště.

Teď začnu tím, že jsem vyhrála! Jo, vyhrála! Já! A měla jsem tááákovou radost! Poslední dobou mám trochu krizi, co se týče psaní blogu, ale o to víc mě baví blogy číst. A úplně nejvíc blog Anie, což je úžasná, motivující a pozitivní mořská víla momentálně žijící na Koh Samui v Thajsku! Navíc u jednoho jejího (mimochodem výborného) článku vyhlásila "soutěž" a já se teď můžu těšit, že mi od ní přijde pohled! No není to skvělý?! No a podobnou radost jsem měla, když mi na instagramu přistály srdíčka od Terezky (TerezaInOslo), což je blog, který mě baví taky úplně nejvíc. Oba blogy jsem tu už určitě zmiňovala, ale fakt stojí za to! Takže go, go, go!

No ale někdy mám krizi i co se týče čtení blogů, protože internet tady stojí fakt za ho***!!! A občas mě přivádí k šílenství. Stejně tak jako klimatizace, kterou nesnáším a Jan jí pořád pouští, protože tu při v průměru 28°C nonstop nemůže existovat. Poslední dobou mě začínají rozčilovat i balijci, jo přesně ti milý a usměvavý balijci mě někdy pěkně štvou... Oni jsou totiž občas hloupý. Hodně hloupý. A to je pak těžký... Ale ne všichni!
Naopak dnes jsme narazili na skvělou balijku! To si takhle jedeme z Tanah Lot a zjistíme, že jsme píchli. Zastavíme a zkoumáme to, když v tom k nám přijde ona a indo/glicky (plus rukama a nohama) nás navádí, aby jsme jeli za ní. Za pár metrů zastavujeme a během následujících 10ti minut máme od místňáka vyměněnou duši a můžeme jet dál! Dál místním provozem, co nemá žádná pravidla! Takže to je další věc, z které tady občas šílím!

A abych to nečím završila, tak nesnáším číňany na dovolený! Jsou s prominutím úplně debilní, všude a všechno si fotí, cpou se někam (navíc ve stejných tričkách) jak stádo ovcí a deštníky, které jim na slunci nesmí chybět vypichují oči lidem kolem. Fajn, to bych ještě překousla, ale když je na slunci asi 150°C a já mám pocit, že se každou vtěřinu upeču a nějaká od hlavy až k patě v šátku zahalená muslimka na mě čumí, jako bych já ta v kraťasech a tílku byla ta divná, tak to už prostě NE!

Ale pak jsou tu západy slunce! Západy slunce já prostě miluju! A palmy, chrámy, pláže a ti usměvavý balijci, kteří se někdy usmívají jen proto, že turisti jsou pro ně jen chodící peníze, ale stejně! Navíc jsme už skoro měsíc nemuseli nastavovat budík a brzo ráno vstávat. A můžeme se cpát, pořád! A taky že se cpeme, pořád...

No a až si budu užívat podzimu (který mě bude bavit asi tak týden, pak budu nadávat a chtít zase léto) v Anglii s horkým čajem (černým a s citrónem) v ruce, chlupatými ponožkami na nohou a utahaná z práce budu ještě ráda na všechno tohle vzpomínat a chtít zpátky! Zpátky na pláž, třeba na White Sand Beach a jen tak tam trávit odpoledne, nebo vymýšlet kam zítra pojedeme :-)

První fotka je z našeho malého výletu za velkým letadlem.

Druhá fotka z našeho velkého výletu za malým chrámem.

Užívejte si podzimní nálady, já už jí na Bali taky chytám, ale tady to prostě není ono!

Lucie.B