Takže jak jste už asi pochopili moje nej-nej-nej-nej nejoblíbenější dovolená je na lodi. A poslední čtyři roky taky ani jiná nebyla, kromě Paříže (o té někdy příště) a pár toulkách po Čechách. A za nic na světě bych to nevyměnila (teď kecám, protože letos už mám plán a dovolená na lodi se tam nevejde :-(((((((((((((((( achjo podruhé.
A tak se alespoň utápím ve fotkách z minulých dvou let. No a zase mám slzu na krajíčku. Nedokážu si představit, že letos nebudu absolvovat několikahodinovou jízdu do Biogradu na Moru v kamarádově Superbu, kde musí mít pokaždý klimatizace na maximum, že celou cestu mrznu a když v Chorvatsku vystoupím připadám si jako někde v Africe. A že se nebudu celou cestu bát, že jede moc rychle, že předjíždí v nevhodnou chvíli, že se předhání s kamarádem v druhém autě, že by mohl usnout, zatímco já spím a nekontroluju ho, že nenapíše včas, že jsem dorazili vpořádku, že…
Mohla bych pokračovat do nekonečně, ale stejně nedokážu slovy popsat, jak mi bude STRÁŠNĚ MOC chybět celý tenhle náš “yach trip” od první sekundy v autě po poslední večer na lodi. A jak je mi HROZNĚ líto, že jsem to líp nenaplánovala a přijdu o to. Zvlášť letos… Možná by mě to tak nemrzelo, když by se příští rok jelo klasicky znovu a pak znovu, ale ono se nepojede. (Nebo pojede (já doufám, že pojede!) ale už to nebude ono, nebude to “naše” Hana Antonie (to je plachetnice) a vlastně už nikdy, nikdy, ale nikdy to nebude jako dřív.
Ale já budu už navždy vděčná, že jsem měla tu možnost být tam! Zažít to, zkusit si to, plachtit, jen tak si večer posedávat na lodi spolu s jedním z mých nej-nej-nej nejlepších kamarádů, který mě bral s sebou.
Teď to celé zní hrozně smutně (to jsem ale nechtěla!), ikdyž ono to ve skutečnosti i smutné je…Je to smutné proto, že jedna z osob, díky kterým jsem si mohla čtyřikrát užít tu nejlepší dovolenou na světě už není mezi námi. Kamarádův tatínek.
Ale já doufám, že někdy v nějakém příštím životě si všichni společně zaplachtíme!
Jezero slz za mnou a teď z té světlejší stránky. Já v Chorvatsku nikdy předtím nebyla, nebyli jsme zrovna rodina, co vyráží každý rok k moři a když se vyskytla ta možnost Chorvatsko nepřipadalo v úvahu. Vždy jsem to viděla jako oblíbenou destinaci Čechů, co nechtějí moc utrácet, nevadí se jim trmácet přes tisíc kilometrů starým favoritem naplněným konzervami, chleby s řízkem a instatních polívek do kempu, kde se budou týden válet na jedné pláži, přelidněné jim podobnými.
Ale vidět Chorvatsko z plachetnice je něco úplně jiného!
Začíná to v maríně, kde parkuje spousta drahých a pěkných aut, Chorvati se trochu kousnou a nejsou tak neochotní a místo kempu a spacáku máte svoji kajutu na své jachtě. (Už tohle zní prostě krásně) A Vaše jachta “parkuje” mezi destíkami dalších jacht.A pak odvážete lana a vyplujete. Tam kam chcete, nebo tam kam Vás vítr zavane. A není lepší pocit než mít vítr v plachtách a hnát se kupředu, narážet do vln zatímco na Vás dopadají poslední paprsky zapadajícího slunce. Celé to doprovází šum moře a je to jednoduše dokonalé, ale to prostě musíte zažít.Pak můžete zase zakotvit na tom starém známém místě (jako třeba my v Trogiru - určitě stojí za návštěvu! Malé přímořské městečko s marínou a městským molem na “ostrůvku” - vygooglit - navštívit!) a nebo se vrátit “domů” do Vaší maríny a nebo si najít klidné místo, někde v zátoce a vyhodit kotvu (a doufat, že tam zůstanete kotvit do rána) a užít si Váš malý soukromý ráj.
A.. A je toho tolik! A to jsem chtěla jen napsat, že dovolená na lodi je moje nej-nej-nej-nej-nej nejoblíbenější a ať si užijete fotky. :-D
A to je ona. Jeanneau Sun Odyssey 45.1 alá Hana A. oplachtěná láska mého života.
Největší luxus je "parkovat" si pár metrů od kavárny s tak dobrou kávou! (Trogir)
Trogir. Trogir. Trogir. (Vážně je to moc pěkný městečko!)
A pořádnej photo shooting musí být! (A taky mi chybí ty vlasy!)
Nej-nej-nej-nej-nej nejšťastnější Lucie! Nejšťastnější!
No a nakonec se mi Chorvatsko začlo líbit. :-)
A skoro máme společnou fotku!
A to je on! Jeden z mých nejlepších. Jeden úžasný člověk, kterého jsem poznala jsem vděčná, že patří do mého života.
A když vyjdete na ten kopec/kopeček (i já to zvládla) bude se Vám zdát Trogir ještě krásnější!
Plachty, vítr a západ slunce. Co může být lepšího?
A když jste v maríně, zastavte se a na chvilku se zaposlouchejte. Když je tam spousta lodí a fouká, můžete slyšet jak vítr "naráží" do stěžní a vzniká z toho (alespoň pro mě) neuvěřitelný zvuk.
Lucie.B
Žádné komentáře:
Okomentovat