Přecházím ulici a jsem na pláži. Tady má vítr ještě větší sílu, ale jako pokaždé, kdy přijdu na pláž - je to prostě nádhera! (ten pohled už mi tolikrát vzal dech) - ikdyž dnes to má tak nějak "větší kouzlo". Do obličeje mě bije vítr s kapkami slaného moře, takže mám zachvíli úplně slané rty a úplně rozcuchané vlasy. A co? Je mi krásně! Až na pár odvážlivců a bláznů jsem tu skoro sama. I přesto burácení moře a větru rozrážejícího všechno, co mu přijde do cesty je tu vlastně klid.
Dnes byly snad největší vlny, co jsem tu zažila.
Takhle prázdnou promenádu jsem už dlouho neviděla.
Mohla bych tu být každý den (a taky že jsem) a tohle místo by se mi neomrzelo. Nikdy.
A když už jsem si připadala pro dannou chvíli (nikdy totiž nebudu mít dost) dostatečně nabažená pláží vydala jsem se na Pier (což nebyl zrovna ten nejlepší nápad...). Tady už se pár turistů potulovalo, ale žádné davy (Uff!) a tak jsem už téměř automaticky (Achjo) zamířila dovnitř k "výhernímu" (v žádné případě ne výhernímu) automatu na plyšáky, ve kterém mám už od příjezdu vyhlídnutého (strašně nutně ho musím mít) plyšového Iáčka (ano, toho osla z Medvídka Pů). Po asi 12ti marných pokusech, čtyřech utracených librách (v součtu s předešlými návštěvami by mě koupě toho plyšového zvířete stála mnohonásobně méně v obchodě, ale znáte to - jednou prostě vyhrát musím!) to nedobrovolně vzdávám a jde se dál.
Ještě jedna správně turistická fotka do sbírky. (mám jich totiž asi jen tisíc nebo dva? - vlastně už tři)
A stejně jako pobřeží i město má své kouzlo.
Nikdy nepřestanu objevovat nová místa.
Já se tak těším až se taky svezu!
Co ktomu dodat... <3
Klasický pohled z Pieru, neklasicky v černobílém.
Všechno je tady kouzelný, nebo mi to tak alespoň připadá.
S 6% baterie se vydávám na cestu domů (nemůžu uvěřit že tohle všechno iPhone zvládnul, aniž by se vypnul) kde každodenně míjím další krásu - Royal Pavilion - kde všemožné místní i cizí bytosti posedávají na trávníku, smějí se, hrají na kytaru, hulí trávu a nebo jen tak piknikují a odpočívají, stejně jako všude, kde se nachází něco podobného parku (upravený trávník a místo pro deku) a nikoho nezajímá, že kolem jezdí auta, okukují a fotí si je turisté. Je to prostě pohoda. Všichni tu mají pohodu.
Člověk tu narazí na zvláštní věci, ale já už se nedivím.
A kdyby jste se náhodou ztratili, tyhle modré "cosi" vám napoví.
Míjím stovky typických anglických domků. Vypadají tak "mile" ale jen z venku. Když nahlédnete ve většině už to vevnitř tak "milé" není, stejně jako v tom našem.
I tady v Brightonu máme double deckery!
Ještě pár metrů a jsem u našeho anglického "mile" vypadajícího domku. Slunce najednou pálí o trochu víc a tak si všímám, že už vlastně vůbec nefouká. Jó, tady se počasí mění opravdu snad každou minutu, ale na to jsem si (za těch 34dní co jsme tu) už tak nějak zvykla. :-)
Lucie.B
Žádné komentáře:
Okomentovat